Termíny

-

-

-

Více... »

Hledat



Piancavallo 29.1. – 4.2.

V již zmíněném termínu se spousta studentů fakulty, ale i jejich kamarádi a známý sešli u zrzavého autobusu se jménem Liška. Jejich cíl byl jasný, týden plný zážitků nejen na sjezdovkách, ale i společně strávených večerů. První část nastupovala v Praze, druhá přímo před fakultou. A tak se v sobotu večer vyrazilo směr Itálie. Jako motivaci nám Pavel pustil video o funcarvingu a  snowboardingu, abychom věděli, co se naučíme. Tím se spustila dobrá zábava.

Během naší přestávky se liška (byla totiž kouzelná) přeměnila a poskytla nám pohodlná lůžka na spaní. A tak jsme se všichni uložili, brzo usnuli a probudili se až přímo před hotelem, který byl velmi blízko sjezdovek.

Ihned jsme se ubytovali, mohli se obout do lyžáků a vyrazit se seznámit s lyžařským střediskem Piancavallo. Po výjezdu první lanovkou nás čekala potřebná rozcvička a tak jsme poté řádně protažení postupně projížděli každou ze sjezdovek. Odpoledne nás čekalo natáčení našich lyžařských schopností. To by člověk neřekl, jak se potom nad sebou zasměje… Po rozboru videa nás čekala volná zábava, problém byl, kam tolik lidí usadit! Kam? Na zem na chodbě. Tak vznikla příjemná tradice těchto hor, každovečerní párty na chodbě.

Utíkal den ode dne, carvové oblouky se stále zlepšovaly, naše tváře od sluníčka postupně tmavly a parta se stále více utužovala. Všichni jsme si těch pár dní pěkně užívali. Velká většina měla zájem se učit něco nového a tak jsme se museli rozdělit na dvě družstva. A zbytek? No ten byl přeci na dovolené :-)

Jednoho rána byla vyhlášena soutěž, která měla motivovat při učení funcarvingu. Podstatou soutěže bylo nejvíce pádů cvičence při nácviku. Odborníci jistě ví, v čem funcarving spočívá … Ale pro ostatní to alespoň lehce přiblížím. Úkolem je se při vyjíždění oblouku dostat co nejblíže ke sněhu, nejlépe si na něj přímo lehnout, ale pak se také zvednout. První část všichni zvládali hravě, ovšem ta druhá už byla horší. A tak se čísla pádů některých borců přehoupli přes desítku. Nicméně vítězové byli v obou družstvech jasní.

Dalšího odpoledne se rozhodlo 5 účastníků, že vystoupí na nejvyšší dostupnou horu (2065 m.  n. m.) střediska, někteří od hotelu, někteří z horní stanice lanovky. Ve skupině byli i dva skialpinisti. Na cestu jim krásně svítilo sluníčko, bylo jim pěkné teplíčko, ale i tak zvládli převýšení 780 metrů za necelé 2 hodiny. Nahoře je čekaly krásné výhledy a k tomu ještě vrcholové pivo.

Den se se dnem sešel a my jsme naposledy zuli lyžáky, odevzdali permice, sbalili si věci a vyrazili domů. Cestu jsme si krátili zpěvem a hrou na kytárku…


Simpler Computing - Wordpress Plugins - Help Desk Plugin